Stanovisko k národnostnímu a politickému profilu Přemysla Kočího

Přemysla Kočího jsem znal od roku 1940. Tehdy navázal známost s mou sestrou, s níž se oženil. Téměř celý protektorát jsem se s ním denně stýkal. Do sňatku k nám docházel, pak v našem domě bydlel. Rodinné klima ovlivnila brutalita německých okupantů, kteří vyvraždili velkou část místní inteligence /vesměs učitele-funkcionáře Sokola/ a funkcionáře KSČ. Naše obec, Radvanice ve Slezsku, byla hornická. Horníci okolo 45 let přecházeli se zaprášenými plícemi do invalidního důchodu a jejich rodiny žily v extrémní bídě. Náš dům stál v bezprostřední blízkosti havířské kolonie, takže jsme tuto havířskou bídu měli bezprostředně na očích. Sociální cit ovlivňoval podstatně cítění v naší rodině.
Často k nám chodili kamarádi švagra z volejbalového družstva, v němž hrál, a také jeho vrstevníci, s nimiž se znal a stýkal. Významnou postavou mezi nimi byl Václav Křístek, posluchač filosofické fakulty Univerzity v Brně /později děkan Palackého univerzity v Olomouci, velvyslanec v Číně a náměstek ministra školství/, kterému přerušilo studium uzavření vysokých škol Němci. Ze studia znal dobře rusky, přinesl nám učebnice ruštiny, zpíval za doprovodu kytary ruské písně. Celá rodina byla tehdy rusofilská, zesiloval to útlak Němců a blížící se fronta.
Počátkem roku 1944 jsem byl s celou třídou sexty vyloučen z gymnázia, protože se našly ve škole letáky. Až do května 1945 jsem pracoval jako čistič kotlů na místní šachtě.
Kamarádi, kteří chodili k nám za švagrem, vedli často diskrétní rozhovory, k nimž jsem neměl jako mladistvý žák přístup. Později jsem se dozvěděl o jejich smyslu, který byl konspirativní,
protiokupantský. Politické názory a postoje mého švagra i mě zformovaly otřesné sociální poměry havířů, německá okupace a vítězný postup Rudé armády. Oba jsme se po osvobození jednoznačně postavili na levici.
Jakékoli narážky obsažené v knize Ondřeje Suchého:"Rudolf Cortés milovaný i zatracovaný" na konfidentství mého švagra gestapu co nejrozhodněji odmítám. Jsou to zlovolné pomluvy. Přemysla Kočího jsem poznal jako naprosto rovného člověka s obrovským citem pro spravedlnost. Tuto vlastnost důsledně uplatňoval ve svém životě.

V Brně 14.9.2004. Prof.Ing.Jaroslav Křístek,.DrSc